|
Význam
cest, Lukáš Volkman, červen 2017 Žalm
25,4-5 „Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.
Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně
skládám svou naději v tebe.“ Janovo evangelium kap. 14,6 „Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo
nepřichází k Otci než skrze mne.“ Milí přátelé, na naší dnešní společné cestě
Sedlčanskem jsme dojeli až do této krásné kaple, která byla před nedávnem
otevřena, posvěcena a zprovozněna. Už tenkrát byla zcela zaplněna, ale při
dnešním stavení se přímo „praská ve švech“, což je dobře. Život každého z nás je ve
své podstatě cestou (od kolébky ke hrobu) a každý výlet je tudíž jednou z krátkých
cest (anebo odboček) na naší životní cestě. A navíc některé z vás za
chvíli čeká procházení se dle vlastních sil a možností a některé zase čeká
několikakilometrový okruh přírodními stezkami, a proto jsem pro své krátké
zamyšlení vybral toto téma i biblické texty, které byly přečteny. Řekne-li se přírodní cesta,
každému z nás se vybaví nějaké konkrétní obrazy anebo zážitky, a dnešek
by měl tuto galerii ještě rozšířit. Hovoříme-li o přírodních cestách, tak mě
se k tomu ještě vybaví otcova báseň „Cesty v Nízkých Tatrách“.
Cesty, které mají obecnou platnost a zároveň oplývají obrazotvorností, mne
fascinují, a proto mi teď dovolte se s vámi po nich projít: Zůstanou cesty, o které se neopře náš stín,
které nás nepotáhnou za své klikatiny. Ať jsou si horské cesty příbuzné, má každá
jinou obrazárnu, rozvěšenou po svých okrajích. Zůstanou cesty nezkoušené – velikostí našich
chodidel. Cesty s nimiž se nesejdeme, cesty které
se nám vyhnuly. Jen malý kousek šel po nich náš pohled
kterýmsi úbočím. Zůstanou strmé túry, po kterých jsme nevyšli
– zakopávat o výhledy. Jsou cesty o to bližší, oč delší úsek po nich
ujdeme. Jsou pěšiny jak provazochodecká lana nad
dolinami. Stezky, rozběhané po stráních – kde klopí
borůvčí své temně modré oči. Jsou cesty zasnoubené s potoky i cesty
vdovsky opuštěné. Cesty s letní srstí horských trav. Cesty
vymleté a zanesené zbytky svých mlýnských kamenů. Hliněné cesty uhnětené na poutnickém kruhu. Jsou cesty s podhlavníkem jehličí mezi
pelestěmi lesa a cesty s křečovými žilami kořenů. Cesty zatížené balvany – aby se po hřebenech
nešplhaly – dráhy hvězd křížit v rozcestí. Jsou cesty… Každá vede život z lidských kroků,
vzhůru je povznáší – sama ušlápnutá od narození až do konce. A teprve
opuštěna lidmi – zachází. Milí přátelé, u našich cest nejsou ale důležité
jenom výhledy, směr, obtížnost anebo jejich délka, nýbrž také s kým po
nich jdeme a koho na nich potkáváme. A v tomto momentě musím říci, že
jsem každému z vás, i Pánu Bohu, vděčný za to, že se naše životní cesty
zkřížily a že jsme se vzájemně potkali a potkáváme. Vzájemně se doprovázíme a
můžeme se i sdílet anebo podpírat a posilovat, čímž zdaleka nemyslím jenom
fyzicky. I tato kaple zprostředkovala mé
setkání s jejím autorem – Václavem Smrčkou – a díky jeho obdivuhodné
iniciativně a díky tomuto setkání můžeme být v této chvíli právě zde na
tomto místě. Na své cestě životem občas
bloudíme, zakopáváme a nevíme kudy kam, což platí (a mnohdy především) i v oblasti
duchovní. Proto žalmista v našem žalmu vyznává: „Hospodine, uč mě chodit
po svých stezkách.“ K víře patří opakované návraty do otevřené náruče
Boží, po všech pádech, tápání či lhostejnosti. Podstatná není jenom posila
pro naše vztahy, problémy či samotné bytí, ale také cíl cesty, která
překračuje hranice smrti. Žalmistova žádost „veď mě cestou
své pravdy“ se naplňuje v Ježíšově výroku z Janova evangelia: „Já
jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Vedle cesty a pravdy je zde přidán i život. Pravdou tedy je, že Ježíš Kristus
je jedinou cestou, vedoucí až do života věčného. V tom je největší
naděje i síla křesťanské víry. Na naší poslední cestě nebudeme vyprovázeni
jenom smutkem svých příbuzných a přátel, ale skrze přijetí Kristova kříže a
vzkříšení i Boží odpouštějící láskou, která nám v plnosti otevře dveře
do života věčného. Milí přátelé, jde tedy o to,
abychom vedle všech cest, včetně krásných výletů, společně směřovali, a to i
přes tuto kapli, do otevřených a zaslíbených příbytků Božích v království
nebeském. Amen. |