Lukáš
Volkman: „Zacheus – strom – stromy“ Texty:
Ž l,l-3 Jk 3,l0-l3 L 19,l-l0 Lk 21,29-31 Ez 17,22-23-24 Milí
přátelé, vzhledem k dnešnímu výletu, na kterém se ocitneme v lese a
také v blízkosti různých výjimečných stromů jsem hledal biblický text,
ve kterém by sehrál svou roli nějaký strom. A proto jsem, jako už vícekrát,
četl známý příběh o Zacheovi. Tento
zdánlivě obyčejný příběh je plný neočekávaných a skrytých zázraků. Je to
příběh, zachycující odvahu, schopnost překonat sama sebe i lidskou tohu a
naději a vedle toho Boží milost, zájem o každého jedince a z toho
plynoucí celkovou proměnu Zacheova myšlení, jednání i životního směřování. Tento
příběh zachycuje ale také lidskou nedůvěru, projevující se v reptání
všech okolostojících, stejně jako radost, která patří k přijetí Krista a
nakonec i konkrétní pomoc chudým a okradeným, pomoc, která víru zviditelňuje,
prokazuje i naplňuje. Já
jsem si Zachea oblíbil mimo jiné i proto, že jsem si užil lezení po stromech
víc než dosyta a v dětství to dokonce bývala má nejoblíbenější činnost.
A aby to bylo opravdu stylové, napsal jsem i větší část této úvahy právě na
stromě. Zacheus ale nevylezl na moruši z čiré radosti z lezení, ani
proto, aby si dokázal fyzickou zdatnost či prověřil svou kondici, mrštnost a
šikovnost anebo proto, aby se pokus překonat strach z výšek. Důvod jeho
lezení byl ryze praktický. Kvůli malé postavě potřeboval být výš, aby viděl.
Nikterak originální nápad. Při velkém srocení lidí, třeba na Václavském
náměstí, jsem nejednou viděl lidi na stromech. Jenže v tomto případě jde
o něco výjimečného. U
Zachea se jedná o víc než pouhou zvědavost a touhu po senzaci. Zacheus je
malý muž, ale vysokého společenského postavení. Byl vrchní celník a veliký
boháč. U něho se nehodí, aby lezl na veřejnosti po stromech jako Tarzan neboť
tím ztrácí svou mocenskou autoritu a prestiž. Záměrně neříkám úctu, neboť tu
svým povolnámím celníka již dávno neměl. Naopak celníci v biblických dobách
v Izraeli byli nenáviděnými mimo jiné i kvůli okrádádání, ale hlavně pro
spolupráci s římskými okupanty. To je dokonce v očích tehdejších
Židů nábožensky znečisťovalo. Proto se Židé cítili tak dotčeni Ježíšovou
ohlášenou návštěvou v Zacheově domě a reptali: „On je hostem u hříšného
člověka.“ Zacheus
ovšem vylezením na strom nezdůraznil malost své postavy, ale především
nečekaný důvod jeho lezení, kterým je Ježíš Kristus.Zacheus je posledním, u
koho by člověk čekal zájem o Krista. Zacheus je mužem zcela odlišných zájmů a
priorit a vzhledem k bohatství má mnoho jiných možností. V očích
svých spolupracovníků se patrně i zesměšnil neboť Ježíšem opovrhovali a ani
vzhledem k římským úřadům nebyl zájem o Krista žádoucí. Zacheovo
vylezení na moruši je důkazem velikého a nevšedního zájmu o Ježíše. Zájmu
překonávajícího soběstřednost, pocit trapnosti, vydobyté postavení i všechny
konvence a zvyklosti. Zachovo vylezení na strom je první naprosto nečekaným
činem z našeho textu. Zacheus
je také důkazem, že ke Kristu vedou i
ty nejrozmanitější cesty, dokonce i přes stromy. Zacheus je zároveň důkazem,
že to co se mohlo zdát jako životní handicap – velice malá postava – to co mu
možná působilo pocity méněcennosti bylo nakonec jeho životním požehnáním. Druhým,
zcela neočekávaným momentem našeho textu je Ježíšova reakce: „Zachee pojď
rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ Ježíšova reakce byla
natoli netradiční a pobuřující, že všichni začali reptat. Všichni totož
viděli pouze Zacheovu minulost, jenom Ježíš rozpoznal odvahu a sílu Zacheova
přítomného činu, který je životním předělem. A
třetím nečekaným momentem je Zacheova reakce, která nespočívá jenom
v radosti a přijetí Ježíše, ale v ujištění o rozdání poloviny
majetku a čtyřnásobném vynahrazení všem okradeným. Zacheus je muž malé
postavy ale veliké touhy a velikých skutků. Proto se mu také dostalo
výjimečného ujištění o příchodu spásy do jeho domu. V dnešní
době (a zvláště v naší církvi) to nejsou zástupy lidí, pro které bychom
nemohli spatřit Ježíše. To čím jsme obklopeni zvenčí a často i zevnitř je
nezájem a lhostejnost o Boží věci. Naše
malost a přízemnost nám brání ve výhledu k duchovnímu horizontu,
spočívajícímu v radostném přijetí Toho, který může přinést spasení i do
našich domovů. Víra v Krista může být vzácnou a výjimečnou – ale to byla
i v době a při osobě Zachea. Víra je pozvednutí našeho pohledu
k nedozírným obzorům věčnosti ale přesto se realizuje a naplňuje
přijetím a uposlechnutím Kristovy výzvy: „Slez rychle dolů!“ Víra i nás také
někdy nutí opustit zaběhnuté představy a vysněné ideály o sobě, o druhých
lidech i o církvi. Základním předpokladem byl pro nás patrně také víry je
totiž opuštění nadřazeného pohledu (s čímž měli tak veliký probém
farizeové), který se vyskytuje v každé společnosti i církvi. Bez pomoci potřebným
a náhrady okradeným by však Zacheovo lezení po stromech nemělo žádný význam.
Ježíšovo (přijetí – návštěva, pozvání???) není nikdy samoúčelné a bez nároku
na nás. Zacheus, který, kdybychom ho osobně znali, by i pro nás byl patrně
opovrženíhodný, je ve skutečnosti příkladný, neboť oč horší byl, o to větší
proměna se s ním udála. Někdy ale, milí přátelé, by stačilo
být podobni oné moruši. Pevně stát na svém místě a na křesťanských zásadách
(v opravdové víře?) a umožnit tak těm, kdo (po tom ) touží po přímější,
zřetelnější a otevřenější pohled na Ježíš Krista. I kdybychom takto
posloužili jen jednomu jedinému člověku, jako ona biblická moruše, má to před
Bohem nezměrný význam a smysl. Ovšem
to znamená nejdříve přijmout Ježíše Krista do svého příbytku i do příbytku
svého srdce. Amen. |