Lukáš Volkman: „Zacheus – strom – stromy“

Texty: Ž l,l-3 Jk 3,l0-l3 L 19,l-l0 Lk 21,29-31 Ez 17,22-23-24

Milí přátelé, vzhledem k dnešnímu výletu, na kterém se ocitneme v lese a také v blízkosti různých výjimečných stromů jsem hledal biblický text, ve kterém by sehrál svou roli nějaký strom. A proto jsem, jako už vícekrát, četl známý příběh o Zacheovi.

Tento zdánlivě obyčejný příběh je plný neočekávaných a skrytých zázraků. Je to příběh, zachycující odvahu, schopnost překonat sama sebe i lidskou tohu a naději a vedle toho Boží milost, zájem o každého jedince a z toho plynoucí celkovou proměnu Zacheova myšlení, jednání i životního směřování.

Tento příběh zachycuje ale také lidskou nedůvěru, projevující se v reptání všech okolostojících, stejně jako radost, která patří k přijetí Krista a nakonec i konkrétní pomoc chudým a okradeným, pomoc, která víru zviditelňuje, prokazuje i naplňuje.

Já jsem si Zachea oblíbil mimo jiné i proto, že jsem si užil lezení po stromech víc než dosyta a v dětství to dokonce bývala má nejoblíbenější činnost. A aby to bylo opravdu stylové, napsal jsem i větší část této úvahy právě na stromě. Zacheus ale nevylezl na moruši z čiré radosti z lezení, ani proto, aby si dokázal fyzickou zdatnost či prověřil svou kondici, mrštnost a šikovnost anebo proto, aby se pokus překonat strach z výšek. Důvod jeho lezení byl ryze praktický. Kvůli malé postavě potřeboval být výš, aby viděl. Nikterak originální nápad. Při velkém srocení lidí, třeba na Václavském náměstí, jsem nejednou viděl lidi na stromech. Jenže v tomto případě jde o něco výjimečného.

U Zachea se jedná o víc než pouhou zvědavost a touhu po senzaci. Zacheus je malý muž, ale vysokého společenského postavení. Byl vrchní celník a veliký boháč. U něho se nehodí, aby lezl na veřejnosti po stromech jako Tarzan neboť tím ztrácí svou mocenskou autoritu a prestiž. Záměrně neříkám úctu, neboť tu svým povolnámím celníka již dávno neměl. Naopak celníci v biblických dobách v Izraeli byli nenáviděnými mimo jiné i kvůli okrádádání, ale hlavně pro spolupráci s římskými okupanty. To je dokonce v očích tehdejších Židů nábožensky znečisťovalo. Proto se Židé cítili tak dotčeni Ježíšovou ohlášenou návštěvou v Zacheově domě a reptali: „On je hostem u hříšného člověka.“

Zacheus ovšem vylezením na strom nezdůraznil malost své postavy, ale především nečekaný důvod jeho lezení, kterým je Ježíš Kristus.Zacheus je posledním, u koho by člověk čekal zájem o Krista. Zacheus je mužem zcela odlišných zájmů a priorit a vzhledem k bohatství má mnoho jiných možností. V očích svých spolupracovníků se patrně i zesměšnil neboť Ježíšem opovrhovali a ani vzhledem k římským úřadům nebyl zájem o Krista žádoucí. Zacheovo vylezení na moruši je důkazem velikého a nevšedního zájmu o Ježíše. Zájmu překonávajícího soběstřednost, pocit trapnosti, vydobyté postavení i všechny konvence a zvyklosti. Zachovo vylezení na strom je první naprosto nečekaným činem z našeho textu.

Zacheus je také důkazem, že ke Kristu vedou i ty nejrozmanitější cesty, dokonce i přes stromy. Zacheus je zároveň důkazem, že to co se mohlo zdát jako životní handicap – velice malá postava – to co mu možná působilo pocity méněcennosti bylo nakonec jeho životním požehnáním.

Druhým, zcela neočekávaným momentem našeho textu je Ježíšova reakce: „Zachee pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ Ježíšova reakce byla natoli netradiční a pobuřující, že všichni začali reptat. Všichni totož viděli pouze Zacheovu minulost, jenom Ježíš rozpoznal odvahu a sílu Zacheova přítomného činu, který je životním předělem.

A třetím nečekaným momentem je Zacheova reakce, která nespočívá jenom v radosti a přijetí Ježíše, ale v ujištění o rozdání poloviny majetku a čtyřnásobném vynahrazení všem okradeným. Zacheus je muž malé postavy ale veliké touhy a velikých skutků. Proto se mu také dostalo výjimečného ujištění o příchodu spásy do jeho domu.

V dnešní době (a zvláště v naší církvi) to nejsou zástupy lidí, pro které bychom nemohli spatřit Ježíše. To čím jsme obklopeni zvenčí a často i zevnitř je nezájem a lhostejnost o Boží věci.

Naše malost a přízemnost nám brání ve výhledu k duchovnímu horizontu, spočívajícímu v radostném přijetí Toho, který může přinést spasení i do našich domovů. Víra v Krista může být vzácnou a výjimečnou – ale to byla i v době a při osobě Zachea. Víra je pozvednutí našeho pohledu k nedozírným obzorům věčnosti ale přesto se realizuje a naplňuje přijetím a uposlechnutím Kristovy výzvy: „Slez rychle dolů!“ Víra i nás také někdy nutí opustit zaběhnuté představy a vysněné ideály o sobě, o druhých lidech i o církvi. Základním předpokladem byl pro nás patrně také víry je totiž opuštění nadřazeného pohledu (s čímž měli tak veliký probém farizeové), který se vyskytuje v každé společnosti i církvi. Bez pomoci potřebným a náhrady okradeným by však Zacheovo lezení po stromech nemělo žádný význam. Ježíšovo (přijetí – návštěva, pozvání???) není nikdy samoúčelné a bez nároku na nás. Zacheus, který, kdybychom ho osobně znali, by i pro nás byl patrně opovrženíhodný, je ve skutečnosti příkladný, neboť oč horší byl, o to větší proměna se s ním udála.

Někdy ale, milí přátelé, by stačilo být podobni oné moruši. Pevně stát na svém místě a na křesťanských zásadách (v opravdové víře?) a umožnit tak těm, kdo (po tom ) touží po přímější, zřetelnější a otevřenější pohled na Ježíš Krista. I kdybychom takto posloužili jen jednomu jedinému člověku, jako ona biblická moruše, má to před Bohem nezměrný význam a smysl. Ovšem to znamená nejdříve přijmout Ježíše Krista do svého příbytku i do příbytku svého srdce. Amen.