Zdeněk Havránek: Modlitba Páně

LK 11,1-4: Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jak tomu učil své učedníky i Jan.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Náš denní chléb nám dávej každého dne. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás na pospas zkoušce, ale vysvoboď nás od zlého.“

Sestry a bratři, u proroka se očekává, že dovede rozmlouvat s Bohem. Proto učedníci na začátku našeho textu připomínají Jana Křtitele. Věří a očekávají, že Jan Křtitel také dovede rozmlouvat s Bohem. A proto se ho ptají, jak mají oni rozmlouvat s Bohem, respektive – jak se mají modlit.

Modlitba je naše promluva, naše mluvení s Pánem. A proto je tak důležitá. Pán k nám promlouvá prostřednictvím Písma a slova Božího, které můžeme slyšet například v kostele, může k nám promlouvat i přímo. My s ním můžeme mluvit právě skrze modlitbu. Modlitbou prohlubujeme vztah mezi námi a Pánem Bohem. A tak nás jeho Syn Jan Křtitel jednu takovou modlitbu naučil. Nazýváme jí Otčenáš a v Lukášově pojetí ji můžeme rozdělit do pěti částí. První dvě se týkají nebeského Otce. Nejdříve se vyjadřuje Boží svatost a poté se žádá o příchod Božího království. Nejdříve tedy uznáváme svrchovanost Boží nad námi a nad veškerým stvořením. Je to něco, k čemu všechno směřuje a naopak, čím bylo vše stvořeno. Poté si přejeme, aby mezi námi zavládla Boží spravedlnost. Nejdříve jde v modlitbě o Boží zájmy a potom o ty naše. Často však člověk upřednostňuje své zájmy před těmi Božími. Nás se týkají tři prosby – kdy prosíme o chléb, tedy o jídlo, abychom živi byli. Poté prosíme o odpuštění hříchů, kdy uznáváme, že nejsme bezchybní; je v tom jakási pokora před Božím jménem. A nakonec žádáme, abychom nebyli vystavováni zkouškám, abychom byli vydáváni co nejméně zkouškám pokušení. A tak jako nebeský Otec odpouští nám, měli bychom být schopni odpouštět svým bližním. Všem nám jde o království boží a věčný život. K tomu je třeba víra v Boha a láska k bližnímu. Bůh nám z lásky odpouští hříchy a i tak my bychom měli konat.

Chleba je jako Boží dar nám daný. Nejen chleba, ale veškeré potraviny jsou Božím darem. Tento Boží dar jakoby se ze společnosti vytrácel. Naše společnost naprosto bez ostychu jídlem plýtvá a bere ho jako něco samozřejmého, nikoliv jako Boží dar. Zatímco na jiných částech planety lidé umírají hlady, my máme přeplněné supermarkety jídlem všeho druhu, a to každý den. Velké množství těchto potravin končívá v kontejneru. Jídlo tedy není pro mnohé – řekl bych většinu -Božím darem – no a pokračujme dále – mnozí lidé se nebojí ani hříchů. Vše je dnes možné, nikdo není za nic zodpovědný. To vidíme, nejen na politické scéně, dnes a denně. Demokratický systém bohužel nahrává zlodějům a podvodníkům. Slušnost je brána jako slabost a bývá spojována dokonce s blbostí. Tak se vychovávají i malé děti. Ale jak říkával tatíček Masaryk – „Nebát se a nekrást“. Jen bych dodal – nebát se také slušnosti. To je naše povinnost.

Otčenáš je určen skutečně jen pro Křesťany. Pro lidi, kteří uznávají opravdové hodnoty, které platily a budou platit po tisíciletí, dokud bude lidstvo existovat. Hodnoty jako spirituální život, hodnoty jako je Bůh, hodnotový systém desatera, pokora, uvědomění si vlastní nedokonalosti. Vděčnost – vděčnost za nám běžné věci jako je jídlo a oblečení, či lékařská péče. Obava před hříšným jednáním. Dokázat pomoci bližnímu svému. Neotočit se k němu zády, tak jako se ani k nám neotáčí zády Jan Křtitel, který nás přišel spasit.

Ty tři prosby, které se týkají nás samých – první je o fyzickém světě a zbylé dvě se týkají našeho mravního a duchovního života. Těch pět proseb jako by vyplňovalo prostor celého našeho pozemského života. Jedná se o Boha, o fyzický svět a o duchovní svět. Všechny tyto tři sféry jsou součástí i našich životů a nelze, aby jedna existovala bez druhé. Je to jako živý organismus. Jednotlivé orgány také nežijí nezávisle na sobě a odděleně.

Za tyto hodnoty bychom se měli modlit, a nemáme se bát přijít s našimi prosbami před Boží tvář. Máme být neodbytní před svým nebeským Otcem. Máme nejen prosit za odpuštění, ale především o Ducha svatého. Vytrváme-li, dostaneme jej. Naše prosby budou vyslyšeny, jak nás na několika místech písma ujišťuje Jan Křtiel. Ale měli bychom vytrvat… ne se pomodlit jednou za rok.

Pokud se vrátíme k Otčenáši, znovu opakuji, že na prvním místě je jméno Boží. Díky Bohu můžeme nahlížet na život jako na dar Boží. Když Bůh nebude ta nejvyšší hodnota, entita, která všechno stvořila a vše prosvěcuje Boží dobrotou, nic nebude mít smysl. Život jako takový nebude vnímán jako zázrak, jako něco cenného. Ničeho si člověk potom nemůže vážit. Když budeme život vnímat jako Boží zázrak, budeme respektovat lidi kolem nás a jejich životy, budeme respektovat přírodu. Budeme si vážit jejích darů jako je voda a jídlo. Ale ať už mnozí uznají svrchovanost Boží a jiní ji neuznají, Boží království stejnak přijde, vůle Boží – vláda Boží bude na zemi stejně jako na nebi. Rozumíme – v modlitbě musí být na předním místě zájmy Boží a potom teprve ty naše. Naše cíle a přání jsou krátkozraké. Často si nevidíme na špičku nosu, natož potom za horizont. Jen s pomocí Boží mohou naše přání nabrat správný směr. Často si lidé myslí, že v modlitbě jde především o jejich přání – opak je pravdou. Kristus je nám příkladem – v jeho modlitbách první místo zaujímají Boží věci, potom ty lidské. Tak to bylo i v jeho životě – plnil vůli Boží, nikoliv svou vlastí vůli.

Boží dary jsou něco jiného, vyššího než dary mezi lidmi. I my – lidé hříšní – umíme dávat dětem dobré dary, což teprve můžeme očekávat od našeho nebeského otce? Nebeský otec nám dává dar nejvyšší – Ducha svatého, a to skrze našeho Pána Ježíše Krista. Jelikož jediný, kdo zná nebeského Otce, je právě jeho Syn a potom ti, kterým nebeského Otce Ježíš Kristus zjeví. A to je ten důvod, proč se ho učedníci ptají, jak se mají modlit. Modlitba samotná nám ukazuje vztah Ježíše Krista k Bohu a ukazuje na cestu nalezení Boha nám samotným. Amen.

ZPĚT NA KÁZÁNÍ