|
Milovat
bližního svého, Zdeněk Havránek, prosinec 2018 EV. Mk
12,32-34 „I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že
jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce, z
celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než
přinášet Bohu oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu:
„Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.“ (Zachariáš 9,9 ; Římanům 13,8-14) Milovat
bližního svého Sestry a bbratři, dnešní nedělí
vstupujeme do doby Vánoční, a tak se soustřeďme na to, co je nejdůležitější
zvěstí Ježíše Krista, jehož příchod očekáváme. Co je tou nejdůležitější
zvěstí pro náš život. Nejdůležitější je láska k bližnímu svému, k sobě
samému, a Láska k jedinému Bohu. (Kdo to je bližní? To je jakýkoliv
člověk, s kterým přicházíme do styku a je blízko.) Láska k Bohu
neznamená mít lásku k mnoha bohům či svatým otcům, jak je obvyklé u
některých církví, či jiných náboženství, ale je to láska k jednomu
jedinému Bohu, který k nám přišel jako Syn Boží, aby nás zachránil před
smrtí a hříchem. To vše je napsané v našem evangeliu. Víra v jediného
Boha, láska k němu a láska k bližnímu svému. Zajímavostí je, že ve
Starém zákoně bylo obětování Bohu, různé zápalné oběti jemu přinášené stavěno
nad lásku k bližnímu. To Ježíš obrací. Bez lásky k bližnímu není
nic a oběti tak ztrácejí na významu. A nejen, že bez lásky k bližnímu
nemá zápalná oběť žádný smysl, ale ztrácí tak i svůj význam. Jediné na co
bychom se měli soustředit, je právě láska k bližnímu. Zápalné oběti
totiž původně symbolizovali lásku k Bohu a to bylo více, než-li láska k
bližnímu svému. Ježíš však říká, že bez lásky k bližnímu se těžko můžeme
přiblížit lásce k Pánu Bohu. Na našem textu je také zajímavé, že zde
vystupuje zákoník, který Kristu dává za pravdu. Na ostatních místech Nového
zákona stojí zákoníci proti Ježíšovi a jeho učení. Pro mne z toho vyplývá
jediné ponaučení, z toho srovnávání zápalných obětí a lásky k bližnímu.
Dnes někteří chodí do kostela, a připadá mi, že je to pro ostatní lidi, jako
bychom konaly ty zápalné oběti. Jakoby to bylo důležitější, než pomoci
druhému v jeho starostech a trápení. Podle mého názoru je důležitější,
jak si vedeme mimo zdi kostela v našich životech, jak se chováme k ostatním
lidem, než kult jako takový. Dříve se zapalovaly oběti. Dnes se chodí na
bohoslužby a různé jiné náboženské ceremonie a obřady. Jestli si někdo myslí,
že bude chodit řádně do kostela, ale mimo zdi kostela se nebude chovat v souladu
s přikázáním lásky, jen stěží vstoupí do království nebeského, jak říká
Ježíš zákoníkovi. Zákoník z naší perikopy pochopil podstatu věci, a
proto mu Ježíš odpovídá: „Nejsi daleko od Božího království.“ Je tedy
důležitější to, jak zacházíme s bližními svými, než to, že budeme chodit
každou neděli do kostela. Ten kostel je důsledek, výsledek naší cesty.
Potvrzením našeho působení mezi lidmi a přiznání se k nebeskému Otci.
Boží slovo nás zde oprašuje a koriguje. A můžeme i sebereflektovat samy sebe
a naše chování minulého týdne, či posledních měsíců, zda bylo v souladu s
Božím slovem. Zda nejsme přísnější než samotný Syn Boží Ježíš Kristus a zda
naše kroky a rozhodnutí činíme v Lásce k bližnímu svému a pro Lásku
Boží. Pokud je to tak, i pro nás platí slova: „Nejsi daleko od Božího
království.“ Nejsme daleko od Božího
království, jelikož Ježíš Kristus již mezi nás přišel a stále mezi námi je. A
znovu přijde 24. prosince, abychom si připomněli jeho narození a život a
abychom se více soustředili na jeho život, jenž nám dává život věčný, než na
náš vlastní život. Starozákonní verš, který jsme četli z proroka
Zacharijáše, jako by nás uváděl do adventního času, do času příchodu Ježíše
Krista. „Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a vítězný.“ Ano,
přichází k nám náš spravedlivý a vítězný král. Král, který nakonec
zvítězí nad smrtí. A my dnes právě vcházíme do období plného očekávání.
Očekávání narození našeho Pána a Spasitele. A vidím, že spolu dnešní texty
nadmíru souvisí. Skočíme tedy rovnou do epištoly Římanům, kde jsme četli, že
bychom se měli soustředit na příchod našeho Pána, jelikož nastala hodina,
nastal čas příchodu Spasitele. Skutečně žijeme v posledním čase před
příchodem mesiáše, to je jedna věc. Ale můžeme to pojmout v mnoha
rovinách. Nejdříve, jak je psáno, že den spásy je blíže, než v den
našeho uvěření v Pána Boha. Dále – nastal čas, abychom se probudili ze
spánku. Tak se může probudit i lidstvo. Tak se můžeme probudit my v našich
životech a zanechat minulost minulostí. Anebo alespoň si vzpomenout na
advent, kdy očekáváme také příchod, narození našeho Pána Ježíše Krista.
Můžeme na chvilenku zanechat radovánek spojených s létem a využít zimy a
tmy k soustředění se samy na sebe. Zastavit se v čase. Vzpomenout si, že
existuje i duchovní svět. Zajít si do galerie, do divadla, na koncert, na
oběd s rodinou, s přáteli. Třeba i zajít do kostela a přečíst si
knížku, nebo meditovat nad slovem Božím. Ale svět je neskutečně hektický. A
právě proto teď je ten čas se zastavit a být s rodinou, se svými
blízkými. Čas napravit vztahy s našimi bližními, pokud nám na nás
záleží. Svět však brojí opačným směrem. Nejenom, že se lidé hádají a přou z různorodých
důvodů a vládne sobectví. Ale na světě je i mnoho válečných konfliktů a
utrpení z toho plynoucí. A období Vánoc místo, aby bylo obdobím klidným,
je v západních zemích ještě více hektické než zbytek roku, který nám
připadá tak neskutečně hektický. Lidé nakupují, pracují, stresují se a
dokonce si na dárky půjčují peníze. O dárky však na Vánoce nejde. To má být
spíše symbolika. Největším darem je narození Syna Božího. Vraťme se k původnímu
významu Vánoc a věnujme se více duchovnímu životu, klidu, čtení pohádek,
Bible a spolubytí se svými blízkými. O dárky nejde. Jde o to být spolu.
Někteří říkají, buďme na sebe milí, jsou přeci Vánoce. To je špatně. Lidé
mají být na sebe hodní celý rok. A tak se pojďme společně soustředit na
příchod našeho Pána tím, že na něj budeme více myslet a zkusíme být milejší
na své blízké, ne kvůli tomu že jsou Vánoce, ale kvůli tomu, že jde o nás.
Pokud prožíváme nějaké problematické vztahy s našimi blízkými, je dobré
se před setkání s takovou osobou pomodlit. Modlitba nám pomůže i k narovnávání
vztahů či smíření se s druhým člověkem. Modlitba nám dává sílu, klid na
zvládnutí obtížných situací. Abych se já osobně mohl více soustředit na Pána
Boha, zanechám hýření a opilství, sváru a jiných nemravností, jak je psáno v
epištole Římanům. Na závěr bych se vrátil k poslední
větě čteného evangelia, která dokazuje Ježíšovo Božství a pravdu. A proto
nikdo proti tomu nemohl nic říci. A to samé dnes. Dokáže někdo odporovat,
nebo říci něco proti Ježíšovým výrokům, které v našem případě opakuje
zákoník? Nikdo se ho otázat neodvážil. Věřím tomu, že dnes také ne. Ani dnes
by to nikdo nedokázal rozporovat. Ježíš tedy stojí nad zákonem. Jeho slovo je
věčné a pravdivé. A nejen to, je to především slovo lásky a života. A láska
je naplněním Božího zákona. Amen. |