Lukáš Volkman: Třetí pokušení na poušti – korupce

Mt 4,8-11: „Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.“

Ž 22,27-29: „Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. Vždyť Hospodinu náleží kralovat i nad pronárody vládnout.“

Mílí přátelé, pokušení třetí, které jsem vybral pro dnešní setkání, se mi zdá být nejen tím nejtěžším, ale vzhledem k polické situaci, jakož i k situaci v celé společnosti, kdy zkorumpovanost i zkorumpovatelnost je vůbec největším i nejrozšířenějším problémem, se tato část textu stává i nejaktuálnější.

Ono totiž, když už to někdy vypadá nadějně, často posléze zjistíme, že se pouze naplnil aforismus: „Byl nepodplatitelný. Do určité sumy.“ Velikost úplatků je odstupňována tím, kdo a co potřebuje, anebo čeho chce dosáhnout. Cenu zvyšuje i míra rizika, protizákonnost a trestnost, a souběžně s tím je zvyšována i deformace charakteru, protože jak známo: „hodně pokřivený charakter se lehce vyrovná – s čímkoliv“. Výstižnou odpovědí na zoufalý stav, ve kterém se ocitáme, je otázka vyslovená Petroniem: „K čemu jsou zákony tam, kde jedině peníze
vládnou?“
Já osobně vnímám vyžadování úplatků jako daleko závažnější než jejich nabízení. Větším problémem než pacient nabízející úplatek je lékař, který se teprve podle úplatku rozhoduje a angažuje. Větším problémem než firmy nabízející úplatky jsou politici, kteří podle úplatků vybírají a zadávají zakázky. Totéž platí pro různé ředitele, úředníky, sportovní rozhodčí a celou řadu dalších profesí a vůbec nejhorší to je v oblasti zákonů a práva. Nesrovnatelně větší a závažnější problém než uplácející obvinění, zločinci a mafiáni jsou podplatitelní soudci, státní zástupci a policisté, kteří podle toho soudí, posuzují anebo rovnou zametají kauzy pod koberec.

Nakonec i ve středověku horší než ti, kteří platili odpustky, byli církevní hodnostáři, kteří je vymysleli a vybírali. Říkám to proto, že totéž můžeme vztáhnout i na náš evangelijní text. Ďábel nabízející všechna království světa by asi pro celý svět byl a je velkým pokušením, ale oč horší by pro celý svět i každého z nás bylo, kdyby Ježíš Kristus – Spasitel světa na to přistoupil. On nás však učí a doporučuje: „Hledat především království Boží a spravedlnost“.

Opustíme-li svět vysoké korupce, moci, podrazů a pochybných vlivů, každý z nás máme za sebou spousty kompromisů, sobeckého prosazování se na úkor někoho jiného, sami jsme byli mnohokrát někým a něčím ovlivněni a možná i napáleni. Za zisky všeho druhu nejednou stálo nemalé úsilí i nasazení. O to více je na Kristově třetím pokušení fascinující onen zdánlivý nepoměr požadovaného a nabízeného. Ježíš mohl mít pohodlně, rychle a hned všechna království světa i s jejich slávou, čímž by i naplnil tužby mnoha lidí, kteří právě takového Mesiáše očekávali. A za to všechno stačilo pouze ohnout záda. Byli sami, nikdo je neviděl. Žádné Kainovo znamení, ani žádná smlouva, podepsaná spolupráce či legitimace by nenásledovali.

Satan chtěl jenom to, co skoro všichni politici, úředníci a šéfové či funkcionáři – tedy vnější projev úcty a uznání. Ježíš si ale (na rozdíl od mnoha lidí) nenamlouvá, že jeden malý ústupek mu nevezme vnitřní přesvědčení a že myslet si může své, protože ví, že všechny myšlenky, slova i činy jsou před Bohem propojené a především ví, že jediný koho je třeba uctívat, je samotný Bůh, což je i prvním a druhým požadavkem Desatera, na které se Ježíš i odvolává.

Milí přátelé, dnešní text nám ukazuje, že velikost darů a nabídek, které mohou přicházet odkudkoliv, nemusí být vůbec určující. Určující je náš přístup a priority, které si zvolíme. Všechno včetně majetku, postavení a moci může být i prospěné, pokud neplatíme větší cenu a především jinými prostředky než k tomu určenými. Intimní styky, charakter, vnitřní přesvědčení, pravdivost a pravdomluvnost či posvátná úcta a skutečná bázeň – to všechno jsou věci, které by neměly sloužit jako směnitelné platidlo za žádnou cenu.

Starověký římský myslitel a dramatik Publilius Syrus řekl: „Kdo rád přijímá dary, ztrácí svobodu.“ No, kéž by už ji někteří lidé konečně ztratili. Je nejvyšší čas. Horší je, že ztratit se toho dá mnohem víc a často nenávratně.

A právě proto, než Pán Ježíš tak hezky citoval Satanovi to, co je psáno – komu jedinému se klanět a koho uctívat, tak ho razantně a nekompromisně poslal někam. Ne sice tam, kam posíláme ve vzteku lidi my. Poslal ho jenom z cesty. Pán Ježíš byl slušný člověk, ale ve výsledku to vyšlo nastejno. Důležité totiž není přesné určení, do kterého někoho vykazujeme. Důležité je, koho a za co vykazujeme. Obávám se, že by drtivá většina lidí i církví za „všechna království světa a jejich slávu“ nejenže nikoho z cesty neodehnala, ale cestu by mu spíše zametala a s otevřenou náručí jej vítala.

Nezapomeňme však, že ke křesťanské víře patří též moudrost i odvaha v určitých situacích a určitým lidem se nebát do očí říci – „Jdi z cesty“. Řekl bych, že mnohdy je to přímo nezbytné a v církvi, ve společnosti i v politice zoufale scházející. K víře ale patří i odvaha z mnohých cest dobrovolně sejít a odejít, a na jiné se pokorně navracet. I my jsme různými lidmi a zájmy přiváděni a odváděni a Bohem povoláváni. A řada lidí vstupuje do našeho života a provází nás a my zase je. Ve společenství potom i skrze své spolubratry a přátele nesměřujeme jenom ke smrti, ale též, jak věříme, i do života věčného. Vždyť křesťanská víra obsahuje naději, že v Ježíši Kristu k nám přistupuje Bůh a vstupuje nejen na naši cestu (přestože ho opakovaně přehlížíme či od sebe odháníme), ale vstupuje i do našich srdcí a myslí, které proměňuje, aby skrze přijetí Kristova kříže nás vykoupil, abychom jednou směli i my předstoupit před Něho.

Milí přátelé, Bůh nám sice nezaslibuje „všechna království světa s jejich slávou“, ale zaslibuje nám v Ježíši Kristu život věčný ve svém království nebeském, jehož cenu a slávu si představit ani nedovedeme. Jak napsal apoštol Pavel v listě Římanům: „…co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří ho milují“. Amen.

 

Zkosené hrany: ZPĚT NA KÁZÁNÍ