Lukáš Volkman

Ke komponovanému večeru „Cukr, káva, čokoláda“ zaznělo toto kázání…

Výzva k bdělosti.

„Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde, zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které Pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

Lukášovo evangelium; kap.12,35-40.

Modlitba v Getsemane

„Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy, tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich, avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle. Když se vrátil, zastihl je opět spící, nemohli oči udržet. Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“

Matoušovo evangelium; kap. 26,36-46.

Milí přátelé, na první pohled by se mohlo zdát, že jsem vybral velice zvláštní biblické texty (což konec konců s oblibou dělám), jenomže jak za chvíli zjistíte, jejich volba byla velice promyšlená.

S kávou se mnozí nesetkáváme jenom u snídaně, v práci, doma po obědě či na návštěvách, ale i v cukrárnách, hospodách, barech, restauracích a samozřejmě v kavárnách či dnes už i kafírnách.

Kávu jsem dlouho bytostně nenáviděl a naučil se ji pít až v pozdějším věku. Kávu ovšem zásadně ředím mlékem a pokud možno i jídlem anebo alespoň zákuskem či piškoty. Přesto jsem kávě nesmírně dlužen a o to vděčnější jsem za možnost tohoto večera. Bez kávy bych se totiž možná ani nestal farářem a my bychom se tu dnes tím pádem ani nesešli. V jedné z dřívějších úvah jsem se přiznal, že skripta a učebnice nepatřily k mým oblíbeným láskám. Většinou to bylo na jednu noc. A tak se každé uvařené kafe stávalo strážcem mé bdělosti a záchranným kruhem mé úvahy. I přesto mne nikdy nic nezachránilo. Káva však zůstala – dnes už – chtěným pomocníkem a jako mnozí jiní se od ní rád nechávám zachraňovat.

Z tohoto úhlu pohledu je jistě zřejmá i volba biblických textů. Význam bude položen na bdění. Fučíkovo, a po té bolševiky opakované heslo „lidé bděte…“, žel Bohu lidé vážně nevzali. Proto se na politické scéně zprava i zleva i na scénách jiných dějí ty hrůzy, kterých jsme svědky: tunelování, rozkrádání, podvody a lži, úzké propojení politiků, justice i policie s mafií a přikrývání známostmi, úplatky či výhrůžkami anebo rovnou poslaneckou imunitou na doživotí – tedy zákonnou legalizací zločinů všeho druhu.

I když události posledních dnů snad nějakou naději otevírají.

Bdění je ale nezbytné i v osobním životě, a to nejen za volantem. Jeho důležitost vyjadřuje známé úsloví: „Spící lišce do tlamy nic nespadne“ anebo čínské přísloví „Prase spí – obrůstá sádlem, člověk spí – prodává střechu nad hlavou“. Ve středověku dokonce platilo moudré rčení: „Spát je dovoleno, jestliže bdí pes“. To nádherně koresponduje s Ježíšovou „Výzvou k bdělosti“ z Lukášova evangelia, zvláště se závěrečným příměrem z 39. verše: „uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.“ Zaspat samozřejmě nemusíme jenom zloděje, ale i leccos podstatného ve svém životě a okradeni nemusíme být jen o majetek, ale i o čas, o důvěru či o iluze a nejčastěji se o ně každý okrádáme sám. Lukášovu verzi jsem nevybral proto, že to byl můj jmenovec, ale proto, že ve 37. verši jsme četli: „Blaze těm služebníkům, které pán až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.“ K tématu kávy se totiž slova „o obsluze u stolu“ mimořádně hodí, a to i přesto, že ve světě biblickém kávu ani nepili a ani neznali.

Ježíšova Výzva k bdělosti používá metafor z oblasti fyzické únavy či obezřetnosti, ale myšlenkově je zacílena do sféry duchovního života. Naproti tomu „Modlitba v Getsemane“ z Matoušova evangelia popisuje reálný spánek učedníků, ovšem v situaci, kdy měli být duchovně soustředěni a ponořeni ne do spánku ale do spoluprožívání Kristovy bolesti. Měli být ponořeni ne do odpočinku ale do upřímných modliteb. Přes všechny Kristovy výtky i žádosti se celá situace opakuje potřikrát. Dalo by se jistě spekulovat o tom, že kdyby učedníci měli s sebou kafe, možná by neusnuli, ale protože k Ježíšovu utrpení patřilo i opuštění od všech lidí i od Boha, asi by ani to kafe situaci příliš nezměnilo.

Duchovní spánek, kterému se skoro všichni tak rádi oddáváme, a mnozí ještě nikdy neprocitli, je problémem před kterým Písmo varuje stále. Getsemanská zahrada je charakteristickým obrazem celých dějin. Nejstěžejnější okamžiky mnozí lidé zaspí a ani je nezaregistrují dříve, než ulehnou k spánku věčnému. Lze říci, že v duchovním slova smyslu je Getsemanská zahrada jedním z nejfrekventovanějších a nejtypičtějších míst na světě, kde se každý z nás ocitáme. Mezi tím byl Ježíš Kristus ukřižován a vzkříšen, ale obávám se, že jeho smutek zůstává. Smutek nad duchovní únavou, spánkem a letargií nejen ateistů, ale především věřících křesťanů. Mnohdy totiž nebývá „slabé jenom tělo,“ ale především i náš duch. „Duch, který není odhodlán.“

I z duchovního hlediska lze (jak se říká) „spát na vavřínech“. Na vavřínech zmechanizovaných rituálů, opakovaných pravd, otupělého svědomí, vlastní sebespokojenosti i ochočeného a mylnými představami spoutaného pána Boha. Pravdou ale je, na což je zapotřebí zvláště v přicházejících svátcích svatodušních položit důraz, že naštěstí občas dochází i k naplnění aforismu Pavla Kosorina s názvem „Spánek“: „Duchovní spánek může přerušit pouze Duch, který nikdy nespí – Duch svatý.“

Milí přátelé, přejdeme-li k čokoládě, okamžitě se mi (asi jako vám všem) vybaví spojení i v reklamě hojně využívané „se sladkým pokušením“. Faktem ovšem je, že ne všechna pokušení jsou sladká a některá dokonce časem zhořknou či ztrpknou. Ne všechna pokušení se týkají všech, ale na druhé straně alespoň některá se vždy týkají každého člověka, protože se počínají odehrávat v myšlenkové a pocitové oblasti a protože škála jejich možností je nepřeberná. S pokušením můžeme mít každý různé zkušenosti. Lze zažít vítězství i porážky, to podle toho, zda překonáme my je, anebo ono nás. V duchovní oblasti si ale rozhodně jako vítězové připadat nemůžeme. Nezbývá nám tedy, než se utěšovat slavným výrokem barona Pierre de Courbertina: „Důležité není vyhrát, ale zúčastnit se“. Víra neznamená vždycky výhru, ale snahu a podstupování nových a nových zápasů, které bychom dávno vzdali. Víra, to je naděje, že ne proti nám, ale za námi, s námi, před námi i nad námi stojí Ten, který všechna pokušení překonal – vítěz nad zlem i smrtí. Víra je osobním přijetím tohoto vítězství s nabídkou naší účasti na něm. Před tímto vítězstvím se všechny naše životní prohry stávají naprosto bezvýznamné.

Milí přátelé, přeji vám dostatek síly a vytrvalosti ke všem duchovním i jiným zápasům, včetně těch s nadbytkem sladkých pokušení, které časem také mohou mít moc nás totálně zotročit, a samozřejmě sám si nemohu přát nic víc, než aby tato setkání plnila jakousi funkci kávy. Aby také byla alespoň na přechodnou dobu jakýmsi duchovním životabudičem. Amen.