|
Boží
spravedlnost je naší obranou i ochranou, Lukáš Volkman 2K 6,7: „Jsme
vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně“. Mt 5,6.10: „Blaze
těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze
těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království
nebeské“. Sestry a bratři, druhá polovina
našeho sedmého verše hovoří o vyzbrojenosti spravedlností k útoku i k obraně.
Slova o vyzbrojenosti a vyzbrojení nejsou u apoštola Pavla nikterak neznámá.
Mimo jiné v listě Efezským tuto výzbroj detailně popsal takto: „Stůjte
tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové
službě evangelia pokoje, a vždy se štítem víry, jímž byste uhasili všechny
ohnivé střely toho zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je
slovo Boží“. Tento obsáhlý zbrojní seznam, jakož i výzva z dnešního
textu ukazují značně na jeden fakt. Křesťanská víra není v žádném
případě pasivním či pouze niterně introvertním postojem. Víra musí
podstupovat souboje s herezemi, s různými útoky, se zlehčováním
nejen slovním, ale i skutkovým, se znevažováním činů, které jsou s ní v rozporu
a především, které jsou dokonce vírou ospravedlňovány, nebo maskovány. Důležité při tom je přijmout
Pavlovu radu, abychom se nezabývali problémy celého světa, ale těmi, které
prosákly do církve a které pošpiňují a degradují dobré Boží jméno i
nezastupitelnou cenu Božího vykupitelského a spasitelského díla v Kristově
oběti. Tato vyzbrojenost, která patří k nezbytné výbavě duchovního
života, není důležitá jen pro očisťující útoky na bratrskou přetvářku,
pokrytectví, hamižnost, rozkrádání, nezdravou ambicióznost a pýchu, anebo
naopak na obranu před lživými, či pomatenými útoky. Tedy nejde jen o
nepřítele stojícího sice v církvi, ale mimo nás, mimo naši osobu. Měli
bychom být vyzbrojeni i proti vnitřním pochybnostem, které nás odvádějí pryč
od Boha i ze společenství. Měli bychom být vyzbrojeni proti vlastním
pokušením, která nás oslabují před plněním Božích nároků a řádů. Měli bychom
být vyzbrojeni proti pohodlnosti a lenosti, která otupuje náš duchovní život
a činí jej stereotypní a fádní. A měli bychom být také obrněni před vlastní
netrpělivostí, zaujatostí, před pocity skleslosti a beznaděje, které máme
z politiky, z církve nebo sami ze sebe. To, čím máme být vyzbrojeni k útoku,
k obraně, je spravedlnost. To koresponduje s již přečteným textem z listu
Efezským, kde apoštol Pavel psal o „obrnění pancířem spravedlnosti“.
Spravedlnost jako výzbroj i jako brnění je zajímavým spojením, protože
spravedlnost z pohledu biblického nepatří k výbavě člověka. V listu
Římanům Pavel píše: „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden.“ A v téže
epištole píše: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou
ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho
ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.“ Spravedlnosti člověk nedosáhne,
ale může skrze víru dosáhnout ospravedlnění před Bohem. Boží spravedlnost
může člověka osvětlovat a prozařovat jeho život a vyzařovat ven. Stejnou
myšlenku, která zazněla z listu Římanům a která je stěžejní biblickou
zvěstí, vyjadřuje velice vtipně a rýmovaně i Pavel Kosorin ve svých
Křesťanských aforismech takto: „Kdo je spravedlivý? Nikdo z nás, jen
Kristus v nás“. A právě proto, že biblická spravedlnost vychází z jiných
zdrojů než z našich, dokáže být tak dobrou výzbrojí i ochranou. Kristova
spravedlnost nás zbavuje nezbytnosti všechno definitivně posoudit nebo
vyřešit. Tato spravedlnost nám dává sílu k veškeré nespravedlnosti,
kterou zakoušíme. Mimo jiné proto, že nejvíce nespravedlnosti na světě musel
unést Ježíš Kristus na Golgotském kříži. Jediný spravedlivý se obětoval za
nespravedlivé. Proto jenom Kristova oběť má před Bohem vykupující sílu. Lidé po dokonalé spravedlnosti
vždycky toužili, ale v tomto světě a bez Boha se jedná o stav čiré
utopie. Pozoruhodný paradox kdesi vystihl tuším, že Erich Maria Remarque – „Ti, kteří nejvíce zaslibovali ráj na
zemi, způsobili vždy největší peklo“. Vzpomeneme-li na totalitní režimy,
vidíme jak je tato pravda hluboká. Rádoby spravedlivé a nespravedlnosti
napravující revoluce se velice lehce převáží na druhou stranu a nakonec se
obrátí i proti svým zastáncům a propagátorům. Geniální francouzský myslitel La
Rochefoucauld tuto skutečnost vyjádřil slovy – cituji: „Spravedlnost
nedokáže na světě způsobit tolik dobra, kolik zla způsobuje zdání
spravedlnosti.“ Tento fakt neplatí pouze pro rovinu politickou, nebo
společenskou, ale i pro rovinu duchovní. Velice věrohodně působící zdánlivá
spravedlnost farizeů byla Ježíšem Kristem odhalena jako nejvíce vzdálená
skutečným nárokům Božím. Pod obílenými hroby jsou rozkládající se těla plná
hniloby a špíny. A stejně tak pod nánosy samo spravedlnosti, která může
působit velice zbožně, a přitom se hluboce rozkládají a umírají vztahy k Bohu.
Je to dáno tím, že samo spravedlnost nepotřebuje ospravedlnění. V podstatě
jde o odmítnutí Bohem nabízené záchrany i draze zaplacené oběti. Spravedlnost
z pohledu biblického je uvolnění a darování prostoru pro Boží vůli a pro
Boží spravedlnost, která nás ochraňuje před prosazováním vlastní
nespravedlnosti. Naproti tomu samo spravedlnost, ze které byl Bůh vyřazen, je
faktorem nejvíce ohrožující náš život věčný. Proto si to, co vypadá zdánlivě
podobně, může být ve skutečnosti nejvíce vzdálené a odporující si. U křesťanů, kteří velice
demonstrativně dávají najevo svou víru, se často můžeme setkat s naprostou
absencí tolerantnosti, vstřícnosti a tím i pokory. Jejich odsouzení lidí
odlišných nejen duchovně, či názorově, ale z hlediska vnějšího, bývá tak
kategorické, že se někdy jedná o zatracení. Boží spravedlnost je tedy v posledku
ochranou před všemi pocity výlučnosti, jedinečnosti a vyvolenosti, kterou
odpíráme druhým a soudíme to, co bude jednou posuzovat Hospodin při soudu
posledním. A právě vědomí tohoto soudu bychom měli přijímat s veškerou
bázní a pokorou, ale také i jako skutečný pancíř a ochranu před hořkostí a
před pocity marnosti, vidíme-li kolem sebe tolik nespravedlnosti. Vědomí posledního
soudu je útěchou, že nakonec dojde k absolutní spravedlnosti, a že
všechny nepravosti budou spravedlivě posouzeny a odsouzeny. Amen. |